„Nechceme se u přizpůsobovat hudebnímu průmyslu,“ tvrdí o sobě Donots
Němečtí Donots jsou v České republice téměř jako doma a pravidelně vystupují na místních festivalech i klubových koncertech. Kytarista Guido společně s Ingem, jenž má na starosti zpěv, si tak rádi vyhradili chvilku ze svého času, aby nám prostřednictvím rozhovoru mohli přiblížit něco málo z prostředí kapely.
Českou republiku jste navtívili už více než desetkrát. Vypadá to, že tu hrajete rádi.
Ingo: Je tu hezky. Ná přítel Robert (Vlček, pozn. red.), který nám tu připravuje koncerty, tvrdí, že tudy neprojíždí hodně kapel, ale z Německa to máme kousek a je příjemný hrát v České republice. Například milujeme Prahu. Je to nádherný město a bývá to, jako bychom se vraceli domů.
Guido: Lidi tu hudba opravdu zajímá, spousta jich je na punk-rock a během koncertů se rádi odváou, a holky jsou opravdu hezký.
Ingo: Jasně, jasně! Taky pivo je hodně dobrý, což jsou asi tři dobrý důvody, proč přijet.
Získali jste nějaké povědomí o české punk-rockové scéně během těch let?
Ingo: Několik kapel jsme poznali. Nevím, jestli ještě fungují Iné kafe?
Ne, jenom odehráli jeden koncert nedávno a to je vše.
Ingo: Takže oni jsou jednou z těch kapel a dál Selfish, The Airbags, Clou, samozřejmě. Nevím, viděli jsme už docela dost kapel z České republiky. Třeba na festivalu Rock for People nebo v Přetěnicích, takže si myslím, že je tu spousta dobrých skupin. Vtipný je, že pro český kapely je obtínější jet do Německa, než pro německou kapelu jet do České republiky. Nevím, proč to tak je. Možná jsou Němci prostě hloupí. Tipoval bych, že každý se dívá spíš do Ameriky nebo řekněme védska než do České republiky, i když by měli.
Vy sami jste nedávno vydali nové album, které je jasně odlišné od starších věcí. Čím jste se nechali inspirovat, změnilo se něco?
Ingo: Už tomu byly čtyři roky, co jsme vydali „We Got the Noise“ a během tý doby se udála spousta věcí po hudební i osobní stránce. Změnila se celá situace ohledně vydavatelství. Byli jsme asi sedm let v kuse u GUN Records, což je divize Sony BMG, ale už jsme s nima dál být nechtěli, takže našemu právníkovi trvalo dva roky, než nás vyvázal z kontraktu, protože GUN Records nás nechtěli pustit. To nás dostalo do takový zvláštní situace, protože jsme si museli s kapelou dát pauzu a čekat, jak se vyřeí právní problémy. Dělali jsme tak na svých vlastních věcech. Měli jsme čtyři měsíce pauzu, a tak jsme Guido, Eike a já produkovali další skupiny a Alex dokončil studia. Eike je teď hrdým rodičem, má dceru Polly. Každý skládal sám doma a ve výsledku jsme měli asi padesát demo nahrávek, čím jsme se mohli inspirovat. Co se však týče hudební inspirace kapelami, tak můu říct, že já osobně jsem poslouchal spoustu skupin, který nejsou ani v nejmenším punk-rock. Nejpunk-rockovější, co jsem poslouchal by pravděpodobně byli Alkaline Trio. Jinak hodně poslouchám Arcade Fire, Tegan and Sara, Brand New, věci jako Johny Cash. Věci, který jsou jiný, ale jakoby vám přivodí správnou náladu ke skládání songů.
Guido: Myslím si, že každá deska, kterou si koupíte a často posloucháte, vás prostě ovlivní, i když nechcete. Taky poslouchám spoustu ruzný hudby jako punk-rock, sólový skladatele, pop music. Cokoliv, co je dobrý. Určitým způsobem vás tohle všechno ovlivňuje.
Já jsem třeba četl názory, že někdo ve vaší hudbě slyší Billy Talent
Ingo: Je zvláštní, že když je kapela, které se momentálně daří, tak některý lidi neustále slyší, jak jste jí ovlivnění. Billy Talent jsou v podstatě naši přátelé, známe je z několika festivalů a máme ty kluky rádi a taky si myslím, že jsou výtečná skupina, ale sám vlastním jejich první desku, jenom protože mi ji kamarád dal v době, kdy vyšla. Jeii, moje varlata vydávají divný zvuky. (Ingemu zvoní v kapse od riflí mobil, který ignoruje). Myslíme si, že Billy Talent jsou dobrá kapela, ale opravdu jimi nejsme ovlivnění. Je to jako, když posledně vyšlo „Got the Noise“ a Green Day s Blink-182 byli hodně velcí. Každý tak říkal, že to zní jako Green Day nebo Blink-182. Další věc, kterou slýcháme o naší nový desce je, že zní jako My Chemical Romance, ale ani touhle kapelou jsme nebyli ovlivněni. Dokáu pochopit, proč lidi zmiňují Billy Talent. Naše nový věci jsou založený daleko víc na riffech, což může být tím důvodem.
Stanovili jste si k nové desce nějaké cíle?
Ingo: Vzhledem k tomu, že jsme si ji vydávali na našem vlastním vydavatelství, bylo by samozřejmě fajn prodat pár desek, protože Solitary Man Records se musí trochu vyvíjet. V podstatě je to zase to samý dokola. Jsme prostě rádi na turné a astní, že můžeme hrát nový věci. Jestli je kdekoliv ve vesmíru elektrická zásuvka, tak jednodue skočíme do rakety, poletíme na Mars a pokud možno tam zahrajeme. Chceme navtívit tolik zemí, kolik půjde, a uvidíme, co se stane. Jsem si ale jistý, že nám nebude trvat další čtyři roky, než vyjde další deska. Každý se v tuhle chvíli cítí, jako by kapela chytla druhý dech. Je to skvělý pocit, takže chceme už brzy jít zpátky do studia a skládat nový materiál.
Nepřemýšleli jste třeba o prosazení se ve Spojených státech?
Ingo: To by bylo hezký.
Guido: Pro německou kapelu je hodně složitý dostat se tam, ale není dobrý, když si stanovíte takový cíle. Jen to nechte přijít. Co se má stát, stane se.
Ingo: Je to jeden z důvodů, proč jsme tehdy ukončili spolupráci s GUN Records. Pokaždý, když jsme plánovali něco ve Spojených státech a spojili se tam s vydavatelstvím, stačily BMG dva telefonáty, aby nám to podělali. To je jeden z hlavních důvodu, proč jsme s nima už nechtěli být. Proto máme daleko lepší pocit, když jsem u vlastních Solitary Man Records, protože si můžeme naše nahrávky sami licencovat v jakékoliv zemi. Hádám tak, že Spojené státy by mohly být možností, ale není to tak, že bysme vážně přemýšleli o prosazení se ve Státech. Pokud se tam nepřestěhujete, tak není žádná reálná ance, pokud nejste Rammstein, což my teda nejsme.
„Coma Chameleon“ je docela povedený název, co znamená, co reprezentuje?
Ingo: Pro začátek jsme hledali název, který je hodně osobitý a chytlavý. Je tam taky odkaz na osmdesátá léta a Culture Club (britská popová skupina, pozn. red.), protože nám lidé říkávají, že hodně vycházíme z osmdesátých let, co se melodií týče. Lidé si název hodně vykládali tak, že chameleón se jakoby přizpůsobuje svému prostředí, ale my už se na adaptování se na prostředí hudebního průmyslu necítíme, takže je to spíš jméno, který reprezentuje osobitost.
Během vaši kariéry jste odehráli přes tisíc koncertů, není občas složité najít na každý ten koncert dostatek motivace?
Guido: Ne, musíte si ji vybudovat, abyste byli svěí celou noc. Pro tělo je opravdu těžký být kolem šesti týdnů na turné a hrát každou noc, ale pro duši je to dobrý. Musí si vybrat někoho z publika a pozorovat, jak se pohybuje. Z toho čerpáte sílu, děláte to nejlepší, co dané okolností dovolí.
Ingo: Myslím si, že je vždy jednoduí být na turné, když nám vyšla nová deska, protože máme dvanáct nových songů, který můžeme hrát na živo, což je do jistý míry osvěující. Snaíme se každou noc zahrát celý nový album plus různý starý songy. Milujeme, když jsme na turné. Je to jako naše druhé já, rádi poznáváme nový lidi. Je fajn vidět se tady s tebou, posedět, udělat rozhovor a podobně. To je ta opravdu zásadní část turné. Potkává fajn lidi a fajn kapely. Byli jsme třeba v Japonsku před třemi týdny, odehráli jsme dva klubové koncerty a jeden velký festival s Rancid, Flogging Molly a Me First and the Gimme Gimmes, The Buzzocks. Tohle je těch několik příležitostí, kdy si říkáte: Jeíi, věří tomu? Jsme v kapele, jsme zrovna v Japonsku, to je skvělý! Stejně tak to pro nás je, když jsme znovu v České republice. Vdy je to úplně nový pocit.
Když už jste zmínili Japonsko, jaké máte z této země zkušenosti například s publikem?
Guido: Jsou strašně slušní. Odnesou si odpadky po koncertě a vyhodí je do popelnic, takže je všechno čistý.
Ingo: Berou si vlastní popelníky na koncerty, chápe to? Skončí song, lidi začnou kouřit a vytáhnou si popelník.
Guido: Když dohrajete song, pět sekund pekelně aplaudují, ale potom je najednou ticho.
Ingo: Potom se ztií (předvádí hlasitý řev a následné ticho). Když jsme byli poprvé v Japonsku, zatím jsme tam měli pět turné, říkali jsme si: (eptem) Myslím, že se jim nelíbí, co děláme. Nakonec nám jeden z chlápků z nahrávací společnosti povídal: Kriste, to bylo uchvatný, jak na vás obecenstvo reagovalo. Na což jsme reagovali my: Ale oni tleskali jenom takovou chvilku a potom byli mrtvolně zticha. Vysvětlili nám, že jsou jenom slušní, snaží se nezasahovat do oznámení, který se chystáte udělat, jsou jenom zdvořilí. Ale je skvělý tam být.
I když je to přeci jen trochu z ruky…
Ingo: Já vím. Přítě s náma naskoč na letadlo, propli se do kufru a vezmeme tě s sebou.
Dobrá, ujednáno! Pravděpodobně si nepamatujete všechny koncerty, co jste kdy hráli vzhledem k tomu kolik jich bylo. Je tu však nějaká show, kterou byste postavili nad ostatní?
Guido: To je tak těžké. Měli jsme strašně moc dobrých koncertů. Mohli bysme říct, že první koncert je důležitý, protože
Ingo: Tohle je to datum úplně prvního koncertu, který jsme hráli, takže si ho vytetoval (ukazuje na Guidovo tetování).
Guido: Měli jsme strašně moc dobrých koncertů, což je obrovská spousta zábavy. Nemůže si jeden vybrat a říct, že je nejlepší.
Ingo: Každá show je nádherná z nějakýho důvodu. Jde o to, že jsme odehráli skoro tisíc koncertů. Když na ně vzpomínáme, tak je vždycky nějaký způsob, jak si tu i onu show vybavit. Možná protože publikum bylo ten večer skvělý, možná protože se stalo něco opravdu divnýho, možná protože jsem si zlomil nohu
To se stalo?
Ingo: Jasně! To se občas stává, nehody k tomu patří
Možná hodně alkoholu před koncertem?
Ingo: Jo! Pijte před koncertem s mírou, děcka! Nezkouejte to doma!
Kdybyste teď měli shrnout těch 14 let, jste spokojeni se vším, co jste udělali nebo byste něco udělali jinak?
Ingo: Nemyslím si, že bysme byli lidmi, kteří litují učiněných rozhodnutí. Jsme kapelou, která se z každého momentu snaží dostat maximum. Takže rozhodnutí, který jsme tehdy udělali, muselo být v daným momentě v pořádku. Nemusí se zdát v pohodě dneska, takže bysme možná něco udělali jinak, ale zároveň jsem rád za každou chybu, co jsme udělali, protože nás to činí silnějšíma a vyspělejíma lidma. Chci říct, sedíme tady s tebou na slunci. Co může být lepšího? Dobrý rozhodnutí!
Jak jsme už říkali, vydali jste poslední desku na vlastním labelu, jaké jsou vaše plány s vydavatelstvím? Jenom vydávat vlastní desky nebo máte v plánu vydávat i ostatní kapely?
Guido: Ze začátku jenom naše desky a později uvidíme, jak to bude fungovat a kolik budeme mít času. Pokud to však půjde dobře, můžeme možná časem nabrat pár dalších skupin a vydat je.
Ingo: V Japonsku jsme vydavatelství založili už v roce 2005, takže Solitary Man bylo nejdřív japonským labelem, což znamená, že jsme vydávali hlavně evropský kapely, který tam zatím neměly distribuci. Doposud jsme vydali skupiny jako Beatsteaks, Dover, Dropkick Murphys, Toy Dolls, Boy Sets Fire, podobný věci. Takže v Japonsku je to odlišný příběh. Je to vydavatelství, které má licence na ostatní kapely. Tady se jenom staráme o naše vlastní desky, takže takový je v podstatě náš plán.
Když bychom se podívali na německou punk-rockovou scénu, jak se díváte na její současný stav?
Ingo: Pohybuje se tam spousta dobrých kapel a pořád jde o velkou sí. Je tam množství dobrých míst, kde můžete hrát, takže většinou naráíte do těch stejných kapel znovu a znovu. Jde hodně o rodinu a přátelství. Ale to je momentálně pravda o každý punkový scéně na světě. Emo se však stalo čímsi specifickým. Vdycky tu budou trendy, který jsou oblíbený a potom zase odumřou, ale myslím si, že ty opravdu důležitý kapely jsou upřímný. Přeívají trendy, ani by naskočily na rozjetou káru.
Guido: Je tu spousta začínajících kapel. V našem domovském městě máme jeden klub a všechny děcka, který tam chodí mají kapelu a někteří z nich hrají v pěti nebo čtyřech kapelách. Myslím si, že je to hodně zábavný.
Ingo: Těko říct. Německo je neustále se vyvíjející scéna, ale podívejme se na to zpříma. Pro mladý kapely není o nic lehčí podepsat smlouvu s vydavatelstvím s tím vším internetovým stahováním. Nezatracuju stahování, myslím si, že obsahuje dobrou mylenku. Pokud jste mladá kapela, můžete se ukázat daleko více lidem skrze myspace nebo facebook, ale je to stále těžší, protože vydavatelství neriskují nebo nezkouejí podepisovat mladý kapely a postupně je během let budovat. Je to pro mladou kapelu daleko těžší, ale taková je doba.
Zpíváte anglicky, nepřemýšleli jste někdy o Němčině?
Ingo: Děláváme jeden cover song německé punk-rockové kapely, což je zábava, ale já osobně nemám zase tak rád zpěv v Němčině, protože Angličtina jako jazyk daleko líp plyne, zní líp a chci naší hudbou oslovit, co nejvíc lidí jen půjde A nevidím, že by se to mohlo stát se zpěvem v Němčině, pokud nejste Rammstein. I když rád píšu texty v Němčině.
Guido: Angličtina je jazyk, kterýmu každý opravdu rozumí. Začali jsme tak zpívat před patnácti lety a bylo by ílený, kdybysme prostě řekli, že odteď zpíváme Německy, protože prodáme víc desek. V současnosti totiž prodáte daleko víc desek, když zpíváte německy.
Nemáte třeba pocit, že kdyby jste zpívali německy, mohli byste lépe vyjádřit své mylenky? Přeci jenom nejste rodilými mluvčími v Angličtině.
Ingo: Já vím! Studuju Angličtinu už nějakou tu dobu, takže se stala jakoby mým druhým já, druhým jazykem. Není to zase takový problém, ale
Guido: Spousta kapel říká: Coe? Vy jste z Německa? Vae Angličtina je tak dobrá
To samozřejmě je
Ingo: Určitě rozumím tomu, co chce říct, ale řekněme, že pro lidi, co neznají Němčinu tak dobře, je německý jazyk velice choulostivý. Je tu jenom jistý počet lidí, kteří vědí, jak se dobrým způsobem vyjádřit v německých textech. Německý jazyk obvykle vyaduje spoustu citlivosti, když přijde na výběr těch správných slov, protože texty můou být v Němčině opravdu úděsný. Já sám se umím vyjádřit vzhledem k tomu, že je to můj jazyk, ale radi si vybírám ten anglický.
Dobrý výběr, protože já sám upřímně nemám Němčinu rád. Studoval jsem ji osm let a umím maximálně pozdravit.
Ingo: Vidí?! Je to těžký jazyk, dokážu to pochopit, dokážu se s tím ztotonit
Co vaše dlouhodobé cíle?
Ingo: Dokud jsme schopni společně koncertovat, být kreativní, psát nový materiál, nahrávat nový desky a všechno další, tak je to v pořádku. Navíc dostáváme zadarmo pití každý večer, což je fajn. Pokud na koncert přijdou alespoň dvě, tři hezký český holky, tak bych řekl, že máme vše, co potřebujeme.
Guido: Je opravdu skvělý, když může jet na turné a nahrávat. To je vše, co potřebuju.
Ingo: Momentálně taky pracuju na tomhle velkým laseru a snažím se rozpůlit Slunce, takže zničím celý vesmír. Tohle je můj dlouhodobý cíl!
Takže jsi něco jako ten zlosyn z Jamese Bonda?
Ingo. V podstatě. Taky vlastním kočku, kterou hladívám, zatímco spřádám zločinný plány. Takže, prosím, očekávejte konec světa tak za tři měsíce
Nechtěli jste předtím nahrát ještě jedno album?
Ingo: (povzdechne si) Možná apokalypsu odloím o dalších šest měsíců. Měl bys postavit atomový úkryt hned po tomhle rozhovoru.
Guido: Budeme první kapelou, která vydá po apokalypse desku.
Pěkný závěr rozhovoru, díky!
Ingo: Jasně, taky dík. Konečně se můu podívat, co chtěla moje varlata.